< zpět
České ucho je pilotním projektem, který byl zahájem během Roku české hudby 2014. Hlavním řešitelem projektu
je Informačně-koordinační centrum Institutu umění-Divadelního ústavu. Na projektu spolupracují
Institut moderní hudby, mezinárodní soutěž Musica nova a Orchestr Berg. Cílovou skupinou jsou
žáci ZŠ, ZUŠ a gymnázií, tj. děti ve věku od 6 do 18 let.
Webové stránky projektu najdete zde.
Výstupem prvního bloku projektu jsou „zvuková loga“, která žáci vytvářejí na základě zvuků
z okolního prostředí – cílem tohoto bloku je, aby děti trénovaly sluchovou pozornost, orientaci,
analytické slyšení, sluchovou paměť.
1) Žáci nejprve procházejí své prostředí (školu, město, přírodu, domov) a naslouchají „běžným zvukům“. O této zkušenosti si vytvoří záznam a předběžnou mapu zajímavých zvuků. Lze zahrnout i lidské a zvířecí hlasy. Už v této fázi si mohou vytvořit jakýsi záměr, tj. na jaký typ zvuků nebo prostředí se zaměří – zda např. na zvuky z domova, z přírody, hlasy nebo předmětné zvuky, zvuky spíše tónové nebo šumové apod. Na základě předběžného sledování si mohou vytvořit předběžnou partituru, kterou si navrhnou svými značkami (obrázky, grafickými znaky...). Důležitá je dokumentace zvuků.
2) Žáci se seznámí se způsobem jak nahrát zvuky na běžná záznamová zařízení včetně mobilu, dále jak funguje freewarový program pro editaci a střih zvuku (článek o freewarovém programu Audacity pro úpravu zvuku uvádíme zde, článek o dalších softwarech na tomto odkazu). Toto by jim mohli prostředkovat starší studenti, popř. žáci ZUŠ, učitelé, rodiče apod., podle okolností. Při nahrávání zvuků je dobré, pokud si žák dokumentuje zdroj, např. vyfocením, nebo popisem, aby se později ve své zvukové sbírce vyznal. Dobře se pracuje především se zvuky tónového charakteru, tj. se zvuky vody, ptáků, hmyzu, zvonů, hlasů, ale i zvuky motorů. V některých lokalitách lze najít i zvuky neobvyklé, např. větrné elektrárny, zvuky kovového šrotu, velkých stavebních strojů a další.
3) Žáci nahrané zvukové objekty roztřídí podle jejich charakteru, zkusí různé zvukové manipulace, aby tak poznali charakter zvukové struktury, jak zní při zpomalení, zrychlení, transpozici, obrácení, vrstvení apod. Poté by se pokusili vytvořit vhodné kombinace zvuků (zvuky mohou být postupně měněny, mohou být příbuzného charakteru, nebo kontrastní). Poté vytvoří krátké kompozice v trvání do 3 minut.
4) V dané lokalitě mohou být takové nahrávky veřejně prezentovány. Budou ovšem také zahrnuty do prestižní soutěže Musica nova 2014 jako speciální kolo.
5) Skladbičky s názvem, jménem autora/autorů, věkem, adresou, označením použitého materiálu a softwaru a estetickým krátkým popisem zašlou autoři nebo škola na kontakt: Lenka Dohnalová, Institut umění, Celetná 17, 110 00 Praha 1, emailem na lenka.dohnalova@divadlo.cz ve formátu MP3, nebo WAV či AIFF přes úschovnu (např. www.uschovna.cz), a to nejpozději do 31. 10. 2014. Ocenění autoři mohou získat možnost navštívit profesionální zvukové studio, možnost poradit se se skladatelem elektroakustické hudby o možnostech zvukové tvorby apod.
Pozn.: Při prezentaci projektu je nutné vždy užívat logo ucha (logo je možné vyžádat si na emailu lenka.dohnalova@divadlo.cz).
Cílem druhého bloku je vytvořit kulturní mapu své lokality – tento blok si klade za cíl „zvědomnit“
u dětí místo, ve kterém žijí i fakt, že žijí zároveň fyzicky i virtuálně a jaký je mezi oběma těmito
„zkušenostními světy“ vztah na osobní úrovni.
1) Děti si vytvoří tzv. kulturní mapu, event. zakreslí do existujících map všechna kulturní zařízení, která ve své lokalitě znají, soubory a umělce (především hudební), kteří v dané lokalitě působili a působí. Mohou také vytvořit zvukovou mapu zajímavých míst.
2) K tomu komparačně vytvoří svou mentální subjektivní mapu oblíbených souborů, autorů, interpretů, skupin. Tyto mapy lze aktivně doplnit fotografiemi lokalit, osob – žáci mohou sami objekty vyfotit, nejen hledat na webu, ale i v archivech. V této věci je možné spojit se s výtvarným oborem ZUŠ apod. Aktivní přístup učitelů je žádoucí.
3) Mapy učitelé mohou vyhodnotit a diskutovat s dětmi, popř. studenty. Může se stát, že v některých lokalitách se subjektivní preference budou částečně krýt s tím, co se děje v dané lokalitě (děti jsou členy folklorních souborů, souborů ZUŠ apod.). Často se ovšem budou díky globalizaci mapy velmi lišit. Děti i učitelé mohou doložit překryv reálného a virtuálního světa.
4) Výsledky je vhodné dokumentovat.
Pozn.: Téma lze zpracovat v rámci běžné výuky. Poté lze udělat místní výstavku, koncert, diskusi s hosty jak na lokální, tak posléze i národní úrovni.
Kontaktní údaje najdete na tomto odkazu.
PROJEKT ČESKÉ UCHO
České ucho je pilotním projektem, který byl zahájem během Roku české hudby 2014. Hlavním řešitelem projektu
je Informačně-koordinační centrum Institutu umění-Divadelního ústavu. Na projektu spolupracují
Institut moderní hudby, mezinárodní soutěž Musica nova a Orchestr Berg. Cílovou skupinou jsou
žáci ZŠ, ZUŠ a gymnázií, tj. děti ve věku od 6 do 18 let.
Webové stránky projektu najdete zde.
Výstupem prvního bloku projektu jsou „zvuková loga“, která žáci vytvářejí na základě zvuků
z okolního prostředí – cílem tohoto bloku je, aby děti trénovaly sluchovou pozornost, orientaci,
analytické slyšení, sluchovou paměť.
1) Žáci nejprve procházejí své prostředí (školu, město, přírodu, domov) a naslouchají „běžným zvukům“. O této zkušenosti si vytvoří záznam a předběžnou mapu zajímavých zvuků. Lze zahrnout i lidské a zvířecí hlasy. Už v této fázi si mohou vytvořit jakýsi záměr, tj. na jaký typ zvuků nebo prostředí se zaměří – zda např. na zvuky z domova, z přírody, hlasy nebo předmětné zvuky, zvuky spíše tónové nebo šumové apod. Na základě předběžného sledování si mohou vytvořit předběžnou partituru, kterou si navrhnou svými značkami (obrázky, grafickými znaky...). Důležitá je dokumentace zvuků.
2) Žáci se seznámí se způsobem jak nahrát zvuky na běžná záznamová zařízení včetně mobilu, dále jak funguje freewarový program pro editaci a střih zvuku (článek o freewarovém programu Audacity pro úpravu zvuku uvádíme zde, článek o dalších softwarech na tomto odkazu). Toto by jim mohli prostředkovat starší studenti, popř. žáci ZUŠ, učitelé, rodiče apod., podle okolností. Při nahrávání zvuků je dobré, pokud si žák dokumentuje zdroj, např. vyfocením, nebo popisem, aby se později ve své zvukové sbírce vyznal. Dobře se pracuje především se zvuky tónového charakteru, tj. se zvuky vody, ptáků, hmyzu, zvonů, hlasů, ale i zvuky motorů. V některých lokalitách lze najít i zvuky neobvyklé, např. větrné elektrárny, zvuky kovového šrotu, velkých stavebních strojů a další.
3) Žáci nahrané zvukové objekty roztřídí podle jejich charakteru, zkusí různé zvukové manipulace, aby tak poznali charakter zvukové struktury, jak zní při zpomalení, zrychlení, transpozici, obrácení, vrstvení apod. Poté by se pokusili vytvořit vhodné kombinace zvuků (zvuky mohou být postupně měněny, mohou být příbuzného charakteru, nebo kontrastní). Poté vytvoří krátké kompozice v trvání do 3 minut.
4) V dané lokalitě mohou být takové nahrávky veřejně prezentovány. Budou ovšem také zahrnuty do prestižní soutěže Musica nova 2014 jako speciální kolo.
5) Skladbičky s názvem, jménem autora/autorů, věkem, adresou, označením použitého materiálu a softwaru a estetickým krátkým popisem zašlou autoři nebo škola na kontakt: Lenka Dohnalová, Institut umění, Celetná 17, 110 00 Praha 1, emailem na lenka.dohnalova@divadlo.cz ve formátu MP3, nebo WAV či AIFF přes úschovnu (např. www.uschovna.cz), a to nejpozději do 31. 10. 2014. Ocenění autoři mohou získat možnost navštívit profesionální zvukové studio, možnost poradit se se skladatelem elektroakustické hudby o možnostech zvukové tvorby apod.
Pozn.: Při prezentaci projektu je nutné vždy užívat logo ucha (logo je možné vyžádat si na emailu lenka.dohnalova@divadlo.cz).
Cílem druhého bloku je vytvořit kulturní mapu své lokality – tento blok si klade za cíl „zvědomnit“
u dětí místo, ve kterém žijí i fakt, že žijí zároveň fyzicky i virtuálně a jaký je mezi oběma těmito
„zkušenostními světy“ vztah na osobní úrovni.
1) Děti si vytvoří tzv. kulturní mapu, event. zakreslí do existujících map všechna kulturní zařízení, která ve své lokalitě znají, soubory a umělce (především hudební), kteří v dané lokalitě působili a působí. Mohou také vytvořit zvukovou mapu zajímavých míst.
2) K tomu komparačně vytvoří svou mentální subjektivní mapu oblíbených souborů, autorů, interpretů, skupin. Tyto mapy lze aktivně doplnit fotografiemi lokalit, osob – žáci mohou sami objekty vyfotit, nejen hledat na webu, ale i v archivech. V této věci je možné spojit se s výtvarným oborem ZUŠ apod. Aktivní přístup učitelů je žádoucí.
3) Mapy učitelé mohou vyhodnotit a diskutovat s dětmi, popř. studenty. Může se stát, že v některých lokalitách se subjektivní preference budou částečně krýt s tím, co se děje v dané lokalitě (děti jsou členy folklorních souborů, souborů ZUŠ apod.). Často se ovšem budou díky globalizaci mapy velmi lišit. Děti i učitelé mohou doložit překryv reálného a virtuálního světa.
4) Výsledky je vhodné dokumentovat.
Pozn.: Téma lze zpracovat v rámci běžné výuky. Poté lze udělat místní výstavku, koncert, diskusi s hosty jak na lokální, tak posléze i národní úrovni.
Kontaktní údaje najdete na tomto odkazu.
© informační portál pro umělecké vzdělávání 2017