< zpět na stranu Hudební společnosti


ČESKÁ HUDEBNÍ SPOLEČNOST



OBSAH:     Úvod

                  Historie ČHS do roku 1989

                  Historie ČHS po roce 1989

                  Seznam společností navazujících na činnost ČHS

                  Zdroje informací


ÚVOD

Předobrazem České hudební společnosti je Československá společnost pro hudební výchovu (ČSHV), která vznikla v roce 1934 s cílem sdružovat hudební pedagogy a zapojit se do mezinárodních aktivit na podporu hudební pedagogiky. V roce 1936 se konala první mezinárodní konference o hudební výchově (konference položila základy ke vzniku Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu). V době 2. světové války, ale i po válce se aktivity ČSHV zastavily. Teprve v roce 1967 vznikla při Svazu československých skladatelů znovuobnovená Československá společnost pro hudební výchovu. Svaz československých skladatelů však ukončil svoji činnost v prosinci 1970, a tím byla de iure ukončena i činnost ČSHV. V letech 1972 až 1975 však vzniká Česká hudební společnost, která aktivity ČSHV znovu uvádí v život. Ke vzniku České hudební společnosti (ČHS) citujme z diplomové práce Barbory Kuhnové Česká hudební společnost – tradice, současnost (Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2006):

„Česká hudební společnost vznikla v 1. pol. 70. let 20. století díky zvláštní souhře protikladných zájmů.
   a) Snahy hudebních umělců, vědců a pedagogů udržet v podmínkách „normalizace“ legální základnu
        pro spolkovou činnost v příslušných oborech (např. pro skladatelské společnosti s dávnou tradicí –
        Společnost Antonína Dvořáka). Umožnit vznik dalším zájmovým organizacím, který by v tomto období
        jinak nebyl možný (Společnost Bohuslava Martinů) a fakticky obnovit činnost České společnosti
        pro hudební výchovu, která byla právě na počátku 70. let zrušena jako organizace „poznamenaná
        krizovými jevy“.
   b) Snahy ministerstva vnitra a ministerstva kultury zahrnout všechny „spolky“, které už samostatnou svou
        mnohostí a rozmanitostí byly podezřelé a nežádoucí, pod jedno přehledné a kontrolovatelné vedení.
        Výsledek však byl opačný, ČHS se podařilo znepřehlednit aktivity nejrůznějších složek a vyjmout je
        z přímého dohledu. Nebylo v silách pracovníků ministerstva kultury osobně zkontrolovat desítky akcí
        konaných na desítkách míst celého tehdejšího Československa. Na těchto akcích se uplatňoval duch
        liberalismu, pluralitních výchovně vzdělávacích principů a emancipace práv jednotlivce na svobodnou
        volbu. Společnost se však nepouštěla programově do střetu s režimem kvůli finanční závislosti
        na dotacích Českého hudebního fondu.
Díky této společnosti se mohli seberealizovat nejen nadšení hudební amatéři, ale i umělci vyřazení po roce 1970 ze svých pracovišť a z veřejného hudebního života.“


HISTORIE ČHS DO ROKU 1989

Přípravný výbor zahájil činnost v dubnu 1972. Už v letech 1972 a 1973 se podařilo zorganizovat několik kurzů, které přímo navazovaly na činnost ČSHV. Od května ČHS uspořádala rozsáhlý nábor členů. V letech 1974 a 1975 byl uspořádán 0. ročník Interpretačního semináře v Příbrami (od roku 1975 v Bechyni), sbormistrovské semináře, kurzy hry na zobcovou flétnu v květnu 1975 konference na téma Bedřich Smetana a současná česká hudební kultura, v dubnu 1975 Setkání přátel komorní hudby v Novém Jičíně a v květnu 1975 v Praze. S rostoucím počtem členů se také zvyšoval počet aktivit – jen mezi lety 1976 – 1981 se uskutečnilo celkem 61 seminářů a kurzů (ČHS přispěla k zavádění nového modelu hudební výchovy). Vnitřní struktura ČHS se během prvních let vyprofilovala do podoby čtyř sekcí:
    Sekce kulturně politická komunikovala s národními výbory, se společenskými organizacemi, s hudebními
      společnostmi, uměleckými svazy, Československým rozhlasem a Československou televizí.
    Sekce pedagogická se zaměřovala jednak na vzdělávací a výchovné činnosti, a to v souvislosti s realizací
      nové soustavy školské výuky na základních školách. Druhou oblastí podpory byla hudební výchova dětí
      a mládeže mimo školu, především podporou vzniku neformálních amatérských hudebních souborů.
    Sekce tvůrčí a výzkumná, která od roku 1979 pořádala Muzikologické dialogy, jejichž součástí se
      od roku 1980 stala Tribuna mladých muzikologů – přehlídka prací studentů hudební historie a hudební
      pedagogiky na pedagogických a filozofických fakultách VŠ.
    Sekce pro zájmovou činnost se zaměřila na pořádání sbormistrovských kurzů a aktivit na podporu
      interpretace staré a soudobé hudby. Na tuto sekci se postupně nabalovaly také společnosti a zájmová
      sdružení zaměřená na propagaci jednotlivých skladatelských nebo interpretačních osobností:
      o  1977 – Společnost Bohuslava Martinů a Společnost Leoše Janáčka
      o  1978 – Společnost Zdeňka Fibicha, Společnost Otakara Ostrčila a Společnost Bedřicha Smetany
      o  1980 – Společnost Vítězslava Nováka
      o  1981 – Společnost Josefa Suka
      o  1982 – Společnost Josefa Bohuslava Foerstera
      o  v dubnu 1983 vstoupila do ČHS Společnost Antonína Dvořáka
      o  v prosinci 1983 se k ČHS přidružila Společnost Emmy Destinnové a vzniká Společnost Jana Václava
          Sticha-Punto

      o  1986 – Společnost Gustava Mahlera

Dále v rámci ČHS působily Hudební mládež ČSR (založena v roce 1948, k ČHS se přičlenila v květnu 1982), Společnost pro starou hudbu (od října 1982), Česká jazzová společnost (od května 1983), Společnost pro novou hudbu (od prosince 1989), Společnost Jarmily Novotné, Společnost Jaroslava Kociana, Česká společnost klasické kytary, České akordeonové sdružení, Hudebně ekologické sdružení, Sdružení pro hudební terapii, Sdružení přátel Léčivá píšťalka, Sdružení učitelů klavíru, Sdružení učitelů smyčcových nástrojů a Setkání přátel komorní hudby Bechyně (jehož 1. ročník se uskutečnil v roce 1974 v Příbrami, od roku 1975 v Bechyni).

Během 80. let Česká hudební společnost také navázala řadu mezinárodních kontaktů – ČHS byla členem Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu (ISME), stala se kolektivním členem Nové Bachovy společnosti, uzavřela dohodu s Lotrinským ústavem pro výzkum a šíření staré hudby v Métách (Francie), spolupracovala s Mezinárodní hudební radou UNESCO, Telemannovým institutem v Blankenburgu, Společností rakouských pedagogů, Společností hudebních pedagogů NSR, Společností přátel Československé hudby v Holandsku, Společností Československé hudby v Bulharsku, Československou hudební společností v USA a dalšími.


HISTORIE ČHS PO ROCE 1989

Po roce 1989 se postupně vyjasňoval právní statut společnosti (do roku 1989 byla ČHS zcela financována Ministerstvem kultury prostřednictvím Českého hudebního fondu), v roce 1991 dostala od Českého hudebního fondu 830 000 Kč jako zpětné vyúčtování za členské příspěvky před rokem 1989 (které byly do té doby součástí účetnictví ČHF). V roce 2005 byly peníze z tohoto „rezervního fondu“ definitivně vyčerpány a stále se snižující dotace a příspěvky z grantů nestačily ani k realizaci jednotlivých projektů, na které byly žádány. Během roku 2006 byly všechny životaschopné společnosti (a sdružení) osamostatněny nebo si našly jiné zázemí (např. Společnost B. Smetany přešla pod Národní muzeum – Muzeum B. Smetany) a k 31. 3. 2007 byla Česká hudební společnost jako právní subjekt bez dluhů zrušena.

Důvodem zániku České hudební společnosti byla vedle finančních problémů především změna společenských poměrů – svobodná společnost nabízela mnohem více možností seberealizace hudbymilovných amatérů i hudebních profesionálů. V 80. letech měla ČHS 17 000  členů, v roce 1994 kolem 6000, a ke dni zániku již pouhých 3000 členů. Většina složek České hudební společnosti se osamostatnila, stala se z nich občanská sdružení s vlastní právní subjektivitou, některé složky ČHS se přidružily k jiným institucím.

Od 90. let byla ČHS určitým reliktem minulé doby, její zánik je sociologicky pochopitelný. Na druhou stranu je škoda, že se nepodařilo využít potenciál ČHS ve svobodnějších politických poměrech – ČHS nabízela společnou platformu, tedy i prostor pro určitý lobbing, pro aktivity napříč hudebními obory atd. Obrozená ČHS mohla být protiváhou a oponentem pro ministerstva školství a kultury a mohla podporovat pozitivní systémové kroky v kulturní a hudebně pedagogické oblasti. Na obou ministerstvech o tuto spolupráci nebyl zájem.


SEZNAM SPOLEČNOSTÍ NAVAZUJÍCÍCH NA ČHS

Na závěr nabízíme seznam společností a organizací, které navazují na činnost České hudební společnosti, nebo byly součástí ČHS v 80. letech minulého století (uvádíme linky na podrobnější informace k pěti společnostem, postupně budeme doplňovat odkazy na další hudební společnosti):

Česká jazzová společnost
Česká kytarová společnost, o.s. (původně Česká společnost klasické kytary)
Česká Orffova společnost
Hornforum – česká hornová společnost J. V. Sticha-Punto
Hudebně ekologické sdružení (HUDEKOS)
Interpretační kurzy pro mladé houslisty a klavíristy v Písku
Kurzy pro dechové nástroje ve Strakonicích
Mezinárodní společnost Leoše Janáčka
Mezinárodní společnost Vítězslava Nováka
Společnost Bohuslava Martinů
Nadační fond Mistra Jaroslava Kociana (původně Společnost Jaroslava Kociana)
Společnost Antonína Dvořáka
Společnost Bedřicha Smetany – Národní muzeum
Společnost českých akordeonistů
Společnost Jarmily Novotné
Společnost J. B. Foerstera
Společnost Josefa Suka
Společnost pro hudební terapií
Společnost pro hudební výchovu České republiky
Společnost pro novou hudbu
Společnost pro starou hudbu
Společnost Zdeňka Fibicha
Setkání přátel komorní hudby a mezinárodní interpretační kurzy v Litomyšli


ZDROJE INFORMACÍ

Zdroje informací Barbora Kuhnová: Česká hudební společnost – tradice, současnost (magisterská diplomová práce na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Praha, 2006)

Karel Hampl: Setkání přátel komorní hudby a interpretační kurzy v Litomyšli – analýza vývoje od založení po současnost (bakalářská diplomová práce na Katedře hudebních a humanitních věd a manažerství Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, Brno, 2012)

Míla Smetáčková: Zpráva o osudu všeobecně užitečné České hudební společnosti (časopis Harmonie, ročník 2008, číslo 4, strana 2, ISSN 1210-8081)



© informační portál pro umělecké vzdělávání 2017