< zpět
Václav Hálek se narodil v roce 1937. Vystudoval Pražskou konzervatoř a Hudební fakultu AMU v Praze ve skladatelské třídě prof. Emila Hlobila. V době totality byl Václav Hálek nežádoucím skladatelem, jeho díla byla interpretována pouze v zahraničí. V tomto období tvořil scénickou a filmovou hudbu. Václav Hálek zemřel ve středu 10. září 2014. Pohřební obřady v kostele Panny Marie Andělské v Praze vedl skladatelův přítel biskup Jiří Paďour.
Václav Hálek je autorem Mykokosmické symfonie, 3 klavírních koncertů, hudby na třídílnou Danteho božskou komedii pro větší orchestr a 6 sólistů, koncertu pro varhany a smyčcový orchestr, 2 smyčcových kvartetů a dalších komorních skladeb, řady skladeb pro sólový klavír, sólové housle a další nástroje. Václav Hálek napsal 2 opery – Pouť a dětskou operu Strašák a hvězdy. Z duchovní tvorby Václava Hálka si připomeňme kantátu na modlitbu sv. Františka z Assisi Cantico del Fratre Sole (Píseň bratra slunce) nebo pašije Lauda XVI pro sólisty a komorní orchestr na text Jacopona da Todi (provedeno 2001). Další Hálkovy skladby najdete v databázi Hudebního informačního střediska.
Václav Hálek je autorem hudby pro více než 250 divadelních představení a filmů – např. film Pavučina v režii Zdenka Zaorala z roku 1986, Obrazy starého sveta v režii Dušana Hanáka (1972) – film získal v roce 1988 1. cenu ve Švýcarském Nyonu, O malence – režie Libuše Čihařová (1988), Súkromné životy – režie Dušan Hanák (1990).
Zvláštní pozornost zaslouží skladby Václava Hálka inspirované houbami. Markéta Hejná ve vydání Hudebního atlasu hub říká: „Dlouhotrvající soustavný zájem Václava Hálka o svět hub dal vzniknout pozoruhodnému množství skladeb, které zpracovávají jednotlivé druhy. Houby dosud neslyšené k němu promluvily. Vše kolem nás v přírodě nám něco sděluje, ne každý však umí tato poselství přijmout. My si do lesa chodíme odpočinout od hluku, skladatel Václav Hálek tam chodí naslouchat. Bere s sebou houbařský košík, notový papír, svůj dar empatie a hlubokou úctu k tajemství Stvoření.“
Václav Hálek svou schopnost objevil v roce 1980 během mykologické vycházky v Jílovém u Prahy. Jiří Bayer se Zdeňkem Turičíkem fotografovali houby. Bylo sucho, první houbu našli až po dlouhém hledání na navážce – byl to zvoneček sadní. Inženýr Bayer připravil záběr a požádal pana Hálka o schválení záběru. Jakmile se Václav Hálek podíval do hledáčku fotoaparátu, ozvala se velmi určitá hudba, začal hrát celý orchestr. Pan Hálek si doběhl pro notový papír a začal psát – nejprve příčná altová flétna, k tomu smyčce, které hrály pizzicato. Toto téma i další hudební motivy inspirované houbami se staly základem Mykokosmické symfonie, kterou si můžete poslechnout na YouTube.
Postupně vznikaly další skladby. Václav Hálek napsal na více než 2000 druhů hub přes 6000 skladeb pro sólové housle a několik set skladeb pro violu, violoncello nebo smyčcová dua. V roce 2002 byl vydán první díl Hudebního atlasu hub (nakladatelství Fontána, Olomouc, 2002). Hudební atlas hub zachytila česká i zahraniční média. Například v roce 2004 vyšel obsáhlý článek v britském Guardianu, v lednu roku 2006 byl Václav Hálek hostem Jana Krause v pořadu Uvolněte se prosím (zde zazněly dvě skladby inspirované houbami), krátký dokument o Václavu Hálkovi je na portálu vice.com. Několik skladeb Václava Hálka zaznělo v reportáži ze srpna 2011 v rámci pořadu Křesťanská vlna na Českém rozhlase (Portrét hudebního skladatele Václava Hálka, redaktor František Hromada). Články o skladbách inspirovaných houbami a Václavu Hálkovi vyšly v řadě tištěných médií – z poslední doby například v časopise Respekt (41/2013) nebo Nový prostor (srpen 2013).
Zde vám přinášíme notový zápis pěti skladeb Václava Hálka inspirovaných houbami:
Lentinellus omphalodes – houževnatec pupkovitý (fotka houževnatce k náhledu),
Clavaria (Ramaria) flavoides – kuřátka (fotka kuřátek k náhledu),
Cribraria argillacea – řešetovka stříbřitá (hlínová) (fotka řešetovky k náhledu),
Geoglossum cookenianum – pazoubek Cookeův (fotka pazoubku Cookeova k náhledu),
Russula subrubens – holubinka mokřadní (fotka holubinky mokřadní k náhledu).
VÁCLAV HÁLEK – AUTOR SKLADEB INSPIROVANÝCH HOUBAMI
Václav Hálek se narodil v roce 1937. Vystudoval Pražskou konzervatoř a Hudební fakultu AMU v Praze ve skladatelské třídě prof. Emila Hlobila. V době totality byl Václav Hálek nežádoucím skladatelem, jeho díla byla interpretována pouze v zahraničí. V tomto období tvořil scénickou a filmovou hudbu. Václav Hálek zemřel ve středu 10. září 2014. Pohřební obřady v kostele Panny Marie Andělské v Praze vedl skladatelův přítel biskup Jiří Paďour.
Václav Hálek je autorem Mykokosmické symfonie, 3 klavírních koncertů, hudby na třídílnou Danteho božskou komedii pro větší orchestr a 6 sólistů, koncertu pro varhany a smyčcový orchestr, 2 smyčcových kvartetů a dalších komorních skladeb, řady skladeb pro sólový klavír, sólové housle a další nástroje. Václav Hálek napsal 2 opery – Pouť a dětskou operu Strašák a hvězdy. Z duchovní tvorby Václava Hálka si připomeňme kantátu na modlitbu sv. Františka z Assisi Cantico del Fratre Sole (Píseň bratra slunce) nebo pašije Lauda XVI pro sólisty a komorní orchestr na text Jacopona da Todi (provedeno 2001). Další Hálkovy skladby najdete v databázi Hudebního informačního střediska.
Václav Hálek je autorem hudby pro více než 250 divadelních představení a filmů – např. film Pavučina v režii Zdenka Zaorala z roku 1986, Obrazy starého sveta v režii Dušana Hanáka (1972) – film získal v roce 1988 1. cenu ve Švýcarském Nyonu, O malence – režie Libuše Čihařová (1988), Súkromné životy – režie Dušan Hanák (1990).
Zvláštní pozornost zaslouží skladby Václava Hálka inspirované houbami. Markéta Hejná ve vydání Hudebního atlasu hub říká: „Dlouhotrvající soustavný zájem Václava Hálka o svět hub dal vzniknout pozoruhodnému množství skladeb, které zpracovávají jednotlivé druhy. Houby dosud neslyšené k němu promluvily. Vše kolem nás v přírodě nám něco sděluje, ne každý však umí tato poselství přijmout. My si do lesa chodíme odpočinout od hluku, skladatel Václav Hálek tam chodí naslouchat. Bere s sebou houbařský košík, notový papír, svůj dar empatie a hlubokou úctu k tajemství Stvoření.“
Václav Hálek svou schopnost objevil v roce 1980 během mykologické vycházky v Jílovém u Prahy. Jiří Bayer se Zdeňkem Turičíkem fotografovali houby. Bylo sucho, první houbu našli až po dlouhém hledání na navážce – byl to zvoneček sadní. Inženýr Bayer připravil záběr a požádal pana Hálka o schválení záběru. Jakmile se Václav Hálek podíval do hledáčku fotoaparátu, ozvala se velmi určitá hudba, začal hrát celý orchestr. Pan Hálek si doběhl pro notový papír a začal psát – nejprve příčná altová flétna, k tomu smyčce, které hrály pizzicato. Toto téma i další hudební motivy inspirované houbami se staly základem Mykokosmické symfonie, kterou si můžete poslechnout na YouTube.
Postupně vznikaly další skladby. Václav Hálek napsal na více než 2000 druhů hub přes 6000 skladeb pro sólové housle a několik set skladeb pro violu, violoncello nebo smyčcová dua. V roce 2002 byl vydán první díl Hudebního atlasu hub (nakladatelství Fontána, Olomouc, 2002). Hudební atlas hub zachytila česká i zahraniční média. Například v roce 2004 vyšel obsáhlý článek v britském Guardianu, v lednu roku 2006 byl Václav Hálek hostem Jana Krause v pořadu Uvolněte se prosím (zde zazněly dvě skladby inspirované houbami), krátký dokument o Václavu Hálkovi je na portálu vice.com. Několik skladeb Václava Hálka zaznělo v reportáži ze srpna 2011 v rámci pořadu Křesťanská vlna na Českém rozhlase (Portrét hudebního skladatele Václava Hálka, redaktor František Hromada). Články o skladbách inspirovaných houbami a Václavu Hálkovi vyšly v řadě tištěných médií – z poslední doby například v časopise Respekt (41/2013) nebo Nový prostor (srpen 2013).
Zde vám přinášíme notový zápis pěti skladeb Václava Hálka inspirovaných houbami:
Lentinellus omphalodes – houževnatec pupkovitý (fotka houževnatce k náhledu),
Clavaria (Ramaria) flavoides – kuřátka (fotka kuřátek k náhledu),
Cribraria argillacea – řešetovka stříbřitá (hlínová) (fotka řešetovky k náhledu),
Geoglossum cookenianum – pazoubek Cookeův (fotka pazoubku Cookeova k náhledu),
Russula subrubens – holubinka mokřadní (fotka holubinky mokřadní k náhledu).
© informační portál pro umělecké vzdělávání 2017